Vyhledávání

Sbor Církve československé husitské, Semily

Sbor Církve československé husitské je pro nedávné rekonstrukci ozdobou města Semily.

Po skončení první světové války byla katolická církev radikálními složkami společnosti ztotožňována s habsburským národnostním útlakem, barokním tmářstvím a autoritářstvím. Sílily hlasy po odchodu z této církve - hnutí Pryč od Říma a vytvoření církve nové, národní. Radikální katoličtí duchovní, sdružení v Klubu reformních kněží, se po bezvýsledných pokusech dorozumět se sVatikánem rozhodli počátkem roku 1920 vytvořit novou církev, zvanou československou, jíž dali do vínku mimo jiné svobodu svědomí a náboženského přesvědčení každého jednotlivce, mateřštinu v bohoslužbě, dobrovolnost účasti na náboženském životě, navazování na staré národní náboženské tradice, účast laiků na řízení církve, zrušení povinnosti celibátu apod. K nové církvi pod vedením charismatického prvního patriarchy ThDr. Karla Farského, rodáka ze Škodějova u Příkrého (1880 - 1927), se za prvních pět let přihlásilo více než půl miliónu věřících. Také Farského nástupce ThDr. Gustav Adolf Procházka (1872 - 1942) měl k našemu kraji vztah - pocházel z Kosmonos a několik let působil v Turnově. Na VI. řádném sněmu v roce 1971 doplnila Československá církev svůj název přívlastkem husitská.

Před rokem 1930 byli semilští věřící příslušníky náboženské obce Církve československé v Turnově. Kronika připomíná přednášku dr. Karla Farského na slavnosti k uctění památky bojovníků za svobodu našeho národa 13. srpna1922 v městské zahradě poblíž zámku, spojenou s prvními bohoslužbami této církve v Semilech, nebo valnou hromadu k ustavení samostatné náboženské obce v podmoklické sokolovně 3. února 1924, doplněnou přednáškou biskupa Gustava Adolfa Procházky. Trvalo však ještě šest let, než přípravný výbor uspěl a 11. dubna 1930 ministerstvo školství a národní osvěty zřízení náboženské obce Církve československé v Podmoklicích povolilo.

Pro bohoslužby sloužila nejprve přednášková síň městské radnice, od roku 1928 sál podmoklické sokolovny a po roce 1931 chodba v prvním poschodí nové podmoklické školy. Pro byt duchovního a kancelář duchovní správy byly pronajaty místnosti v domě J. Hýska, čp. 265. Valné hromady náboženské obce se konaly v sále radnice v Semilech. Do čela obce byl zvolen František Hyška, penzionovaný vrchní soudní oficiál, později obec vedl ředitel měšťanské školy Jan Hampl.

Velkým problémem nové církve byl nedostatek prostor pro bohoslužby. Než se podařilo postavit vlastní, řešily to sbory násilným zabíráním katolických kostelů a kaplí, jako v Turnově (kostel P. Marie), Přepeřích, Držkově nebo Zásadě. Někde se obě církve dohodly na společném využívání, jako ve Velkých Hamrech, Chuchelně, Lomnici nad Popelkou (hřbitovní kaple), Bradlecké Lhotě nebo Dolní Sytové. Stavba nových sborů se stala zajímavou výzvou pro známé i méně známé architekty. Také v našem okolí vyrostla řada moderních chrámů, jako ve Vysokém nad Jizerou (1925), Lomnici nad Popelkou a Přepeřích (1937) nebo v Turnově (1938).

Na podmoklické radnici se Církev československá setkávala s mimořádným pochopením (připomeňme, že teprve až k 1. lednu 1939 byly Podmoklice připojeny k Semilům). Darování pozemku na stavbu sboru v roce 1930 vyvolalo však protest některých občanů: Podmoklice přece musí postavit školu, čeká je stavba vodovodu, ulice Na Letné jsou v příšerném stavu, je velká nezaměstnanost… Církev raději roku 1932 zakoupila od Josefa Štrégla louku kat. č. 775/10. Husův sbor se měl stát ozdobou budoucího náměstí, bylo proto pro něj vybráno dominantní místo v jeho středu a obecní zastupitelstvo schválilo změnu regulačního plánu. Význačná stavba na křižovatce ulic byla tehdy srovnávána např. s chrámem sv. Ludmily na Mírovém náměstí v Praze nebo kostelem na Vinohradech. Jednosměrné silnice by ji z obou stran obtékaly. Vlistopadu 1937 proběhla soutěž, které se zúčastnili čtyři architekti - Josef

Schejbal a Karel Andrejsek ze Semil, Ludvík Kousal ze Železného Brodu a Vladimír Krýš z Turnova. Rada starších měla velice šťastnou ruku, i podle dnešních měřítek vybrala projekt nejlepší, Krýšův. Shodou okolností byl i nejlevnější, náklad byl odhadován na 200 tisíc korun. O talentovaném staviteli Krýšovi (1897 - 1951) zatím mnoho nevíme a ani v Turnově nejsou známy jeho další realizace - kromě přístavby Husova sboru z téže doby, jehož klenutý strop nápadně připomíná semilský.

Proti stavbě ve středu náměstí se v únoru 1938 ozval silný odpor v občanstvu. Jeho mluvčí Jiří Matura a Antonín Langhamer namítali, že zastavěním části okresní silnice a budováním nových vozovek by podmoklická obec byla nadmíru zatížena, když potřebuje rozšiřovat vodovodní a elektrickou síť, o opravách neschůdných cest ani nemluvě. Také komunisté v čele s okresním důvěrníkem Poměnem Kukem nebyli stavbou sboru pochopitelně nijak nadšeni. Obecní zastupitelstvo námitky projednalo a výraznou většinou hlasů zamítlo jako neodůvodněné - současný stav náměstí je nepěkný, protože zarůstá různou travinou a pasou se na něm i kozy, úprava by se musela tak jako tak provést a většinu nákladů na ni nese Československá církev. Zatím by se menším nákladem zřídila jen jedna plánovaná silnice. Protivníci stavby se odvolali k okresnímu úřadu a již připravené zahájení prací se tak ztrácelo v nedohlednu. Hrozícím průtahům se náboženská obec snažila vyhnout horečným hledáním jiného místa. Zachránila ji vstřícnost Anny Bobkové, jež byla ochotna 23. dubna svůj pozemek č. 745/1 při silnici pod nádražím vyměnit za pozemek původně obcí koupený.

Slavnost položení základního kamene ke sboru proběhla 8. května 1938 a již 18. září 1938 byl nový sbor, nesoucí jméno dr. Karla Farského, otevřen. Podařilo se to díky zajištění potřebných financí rozsáhlými sbírkami, probíhajícími po pětikoruně či desetikoruně od roku 1936, hypotékou na 60 tisíc korun u okresní hospodářské záložny, ale i fantastickým pracovním přičiněním několika set věřících, kteří se upisovali na dovoz materiálu, zednické, tesařské, přidavačské nebo klempířské „láskové“ práce, tedy zdarma. Obdiv patří i samotnému faráři, jímž tehdy byl Jan Štukbauer (po roce 1948 se stal režimu pro své názory nepohodlným, byl vyloučen ze Sokola a v roce 1950 přeložen mimo okres Semily). Stavbu osobně vedl Vladimír Krýš a dokončil ji v rekordním čase.

Otevření sboru bylo zamýšleno jako oslava dvacetiletí samostatné republiky. Během stavby se rychle zhoršovala mezinárodně politická situace ČSR, blíží se Mnichovská dohoda, po které z republiky zůstalo jen torzo. Zdá se, že program slavnosti musel být redukován, noviny psaly o tiché manifestaci pro mír a za svobodnou republiku. Průvod se nejdříve seřadil u nádraží a prošel Podmoklicemi ke sboru, kde byl uvítán biskup Kordule, zástupci úřadů, obcí, korporací a duchovní. Následovaly projevy faráře, předsedy rady starších a hostů, otevření sboru biskupem a slavné bohoslužby. Odpoledne měl průvod vyrazit od radnice kolem Riegrova pomníku na sokolské cvičiště Podmoklicích, kde by si poslechl kapelu Karla Havránka. Vpodmoklické sokolovně byl připraven přátelský večer, doprovázený jazzovým orchestrem mladého Karla Kunce.

Při stavbě sboru, který je osově symetrický, s nouzovým bočním vchodem směrem k nádraží, bylo využito moderních technologií - betonu a skla. Velmi působivá je lamelová klenba, vzepjatá 5 metrů vysoko nad sborem o rozměrech 10,9 x 15 metrů, a zejména 24 metrů vysoká železobetonová věž s cihelnou výplní, po válečných rekvizicích bohužel už jen s jedním zvonem. V předsíni a později i ve sboru bylo zřízeno kolumbárium. Původní harmonium nahradily jednomanuálové elektrické varhany s pěti rejstříky. Ozdobou prostého interiéru, prosvětleného vysokými bočními okny, se v roce 1958 staly reliéfy Vladimíra Komárka - M. Jan Hus na kazatelně a Karel Farský v zamyšlení nad Písmem svatým. Střed zdi nad kněžištěm od roku 1990 zdobí plastika Žehnající Kristus od akad. sochaře Jana Mastníka. V roce 1972 nahradilo kamna plynové vytápění, roku 1986 byla v prvním poschodí upravena malá modlitebna pro 35 věřících. Počátkem 90. let se podařilo v suterénu vybudovat kuchyňku a klubovnu. Přes pravidelnou běžnou údržbu chrám stárnul a zub času jej viditelně poznamenal. Díky nadaci B. J. Horáčka, městu a firmě BAK Trutnov se v nedávně době podařilo provést jeho generální opravu. Dnes je Sbor dr. Karla Farského opět ozdobou Semil.

Ivo Navrátil

mailSemily

Nádražní 389, Semily, 513 01

Telefon:+420 481 625 543
E-mail:ccsh.semily@tiscali.cz
Web:www.semily.ccshhk.czwww.hus-semily.cz
Církevní památky
ostatní

Informace o trase

 
load