Liberecký kraj - cestou necestou

Když vystoupíme z vlaku na zastávce Nová Ves nad Nisou a vydáme se vzhůru k Nové Vsi nad Nisou, dospějeme po několika stech metrech k místu, kde silnici podtéká Novoveský potok. Podél něj vzhůru vede strmá lesní cesta, zvaná místními příznačně Zkratka.

Tudy plynoucí část vodoteče byla nazývána ve starých popisech Hučící vodou, ještě na začátku dvacátých let minulého století byla strmým balvanitým korytem obklopeným kamenným mořem. Vodní tok tu při jarních táních nekontrolovaně ukusoval okolní břehy a ohrožoval dole v údolí přípotoční zástavbu a industrii. Proto bylo ve dvacátých letech přistoupeno k nákladnému hrazení Novoveského potoka, kde z mohutných žulových kvádrů vzniklo několik po sobě jdoucích kamenných stupňů. Obzvláště v jarních měsících je zde díky této kaskádě příval vody hezkou podívanou. Strmá rokle je někdy zvána Köglerovým kopcem. Dostala jméno podle známého loupežníka, jenž svou dobrodružnou pouť zakončil - také díky jedné dokonané vraždě - šibenicí libereckého soudního dvora 23. března 1897. K šibenici šel tehdy pevným krokem a s úsměvem na rtech. Den před tím se se soudním dvorem rozloučil slovy v jizerskohorském dialektu: „Na, da labt ock gsund!“ - „Jen si tu žijte ve zdraví!“ Kdo tudy prochází lesem v noci za ohlušujícího hukotu vody, neslyše své vlastní kroky, může na něj vzpomenout.

Za zmínku stojí i veliký dům v horní části vodní kaskády, dříve nazývaný Písečný mlýn. Tady se mlel písek pro již dávno zaniklou novoveskou sklářskou huť.